Verejné zdravotníctvo 2006/4

Mgr. V. Bílková
(odborný asistent Kabinetu metodiky vzdělávání Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze)

MUDr. A. Malina, Ph.D., MBA
(ředitel Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze)

Článek se zaměřuje na problematiku elektronického vzdělávání a jeho implementaci v rámci instituce. Autoři využívají svých praktických zkušeností se zaváděním e-learningu na jejich pracovišti, s tvorbou i nákupem prvních e-kurzů a jejich pilotním ověřením v rámci interního elektronického vzdělávání k popisu hlavních úskalí, se kterými se při své práci setkali.

e-learning, celoživotní vzdělávání, profesní vzdělávání, zdravotnictví

Zrychlující se rozvoj informačních a komunikačních technologií způsobuje neustálý tlak na vznik nových postupů v mnoha oblastech, vzdělávání nevyjímaje. Stále více jedinců si ve svém běžném životě začíná uvědomovat důležitost celoživotního (kontinuálního) vzdělávání, ačkoli se nejedná o nic, o čem by se ve vědeckých kruzích v posledních pár desetiletích nehovořilo jako o nutnosti a prioritě, kterou je třeba podporovat. Čím dál více lidí, pokud chtějí obstát na trhu práce a budovat úspěšnou kariéru, musí začlenit vzdělávání do svého pracovního a volného času. I zaměstnavatelé, pokud mají zájem, aby jejich firmy a společnosti zůstaly konkurenceschopné, musí podporovat individuální a firemní vzdělávání, které kultivuje osobnosti jejich zaměstnanců a ve svém důsledku zkvalitňuje lidské zdroje firmy.

Není divu, že jsou proto v popředí snahy vytvořit vhodné, inovativní a efektivnější způsoby vzdělávání realizované ku prospěchu zaměstnanosti a ekonomického rozvoje. V této souvislosti jsou důležitými elementy k vytvoření zdravého konkurenčního prostředí e-kompetence a profesionální rozvoj. Potřeba flexibility vůči změnám, lepší adaptace, výcvik pracovních sil v nových kompetencích a zejména jasná koncepce celoživotního vzdělávání se promítá do nové generace evropských vzdělávacích programů. E-kompetence jsou základem pro úspěšnou kariéru a pro podporu spojení mezi vzděláváním, výcvikem a obchodem.

Vše, co je „e“ je v současnosti velmi populární a atraktivní, proto není divu, že se písmeno „e“ objevilo i ve vzdělávání, jako tzv. „e-learning“. E-learning je hlavním faktorem, který umožňuje efektivní účast na procesu vývoje nových kompetencí, přispívajícím také k inovaci. V rámci svého vývoje se e-learning posunul od vize k realitě, jeho součástí se pevně stává kompetenční systém, využívání nástrojů pro řízení znalostí a kooperaci a zohlednění souvislostí mezi vzděláváním – výcvikem – prací – domovem. Základním požadavkem implementace nového řešení ve vzdělávání je především zachování kvality a posílení efektivity.

Jedním z primárních úkolů Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze (IPVZ) je specializační a kontinuální vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Vedení IPVZ se v roce 2003 rozhodlo pro dlouhodobý projekt zaměřený na e-learning hned z několika důvodů. Byla to hlavně snaha být konkurenceschopný na poli vzdělávání, rozšířit svoji nabídku vzdělávacích aktivit, a tím udržet, ale i zvětšit o ně zájem a inovovat a zkvalitňovat svoje služby. Vedle toho to byly rovněž zájmy o zefektivnění fungování Institutu, a tím i interních vzdělávacích procesů.

Projekt předpokládal nejen integraci stávajících systémů, ale i jejich inovaci, zefektivnění a v některých případech zredukování procesů, které v IPVZ probíhaly.

Vedle procesní stránky bylo nutné povýšit také technické zázemí, které by odpovídalo hardwarovým požadavkům později implementovaného LMS – Learning management system. Záměrem bylo, aby vedle klasického prezenčního vzdělávání postupně vznikalo stejně kvalitní, avšak po mnoha stranách atraktivnější vzdělávání elektronické, které by prezenční vzdělávání vhodně doplňovalo. Úmyslem bylo umožnit studentům seznámit se zpravidla s teoretickými základy toho či kterého oboru poutavou formou, aniž by museli cestovat do vzdělávací instituce a museli se přizpůsobit datu a hodině přednášky/kurzu.

Implementace e-learningu s sebou přinesla samozřejmě také těžkosti. I když proběhlo školení zaměstnanců v problematice elektronického vzdělávání, přesto nebylo jednoznačné, podle čeho např. vybrat Learning management system. Zda-li je důležité, je-li systém volně dostupný jako např. Moodle, nebo je lepší, když instituce začíná s e-learningem po boku mezinárodního dodavatele LMS. Je-li lepší nejdříve zajistit LMS a poté vytvářet první e-kurzy, nebo začít obráceně. Podobných otázek by se jistě našlo ještě mnoho a také jak už z odstupem můžeme hodnotit, jsme si na některé odpověděli asi špatně.

IPVZ nejprve nominovalo projektový tým (viz schéma níže), zajistilo finance a v rámci výběrového řízení zvolilo LMS a jeho dodavatele dle předem vybraných kritérií.

Poté byli zaměstnanci seznámeni se strategií IPVZ pro oblast vzdělávání a projektový tým s problematikou e-learningu. Současně byla zahájena integrace stávajících systémů v IPVZ. Byly nakoupeny první e-kurzy pro interní elektronické vzdělávání, které mělo sloužit jakožto pilotní ověření celého řešení a nastavení procesů. Následovalo seznámení zaměstnanců IPVZ s nově vytvořeným webem, který zahrnoval jak obecné informace o e-learningu a studiu v LMS, tak konkrétní pokyny a metodiku včetně šablon pro budoucí autory textů e-kurzů.

Díky zkušenostem ze zahraničí a vlastním zkušenostem z pilotních běhů interního vzdělávání (e-kurzy BOZP, Minimum o EU) je nám již známo, že e-learning není vhodný pro některé cílové skupiny především proto, že vyžaduje schopnost samostudia, disciplínu, zodpovědnost, organizační schopnosti a velice silnou motivaci ke studiu. Vedle toho jsou to i jisté dovednosti, které vytváří jakousi bariéru studovat elektronicky. Zde se jedná hlavně o počítačovou gramotnost, v našem případě ještě ovlivněnou průměrným věkem studujících nad 55 let. Na druhou stranu nám to umožnilo odhadnout potenciální potíže a bariéry našich budoucích studujících z řad zdravotnického personálu v rámci profesního či celoživotního vzdělávání.

Dalším problémem je závislost na technologiích. Ne každý studující má přístup k takovému hardwaru a softwaru, aby mohl plně využívat funkce e-learningu, a to jak na svém pracovišti, tak i doma, což se nám opět potvrdilo při interním vzdělávání našich zaměstnanců.

Dalším zajímavým jevem, který se objevil při pilotním ověření e-learningu na interním vzdělávání v IPVZ, byl zájem zaměstnanců o nějaký typ certifikace, pokud úspěšně dokončí jeden z poskytovaných e-kurzů. V poslední době se o tomto jevu často hovoří jako o trendu, pro který je používán souhrnný název credentialismus, totiž, že narůstá poptávka po takových typech edukačních aktivit, jejichž výstupem je některá z podob formálně uznávaného certifikátu. Tato „honba“ za kredity a osvědčeními se neprojevuje pouze ve vzdělávání prezenčním, ale také distančním a může ovlivňovat jeho kvalitu. Kredity a osvědčení totiž úzce souvisí s tlakem budoucího zaměstnavatele na potencionálního zaměstnance. Každý se proto snaží sestavit si své curriculum vitae tak, aby mu umožňovalo co nejlepší postavení na trhu práce.

Vedle zkušeností z průběhu a organizace studia z interního vzdělávání jsme získali také cenné podněty týkající se přípravy a tvorby vlastních e-kurzů.

Mezi prvními zájemci z řad kateder IPVZ byla subkatedra gastroenterologie, kde vznikl pilotní e-kurz Onemocnění jícnu. Další e-kurz Základy neodkladné resuscitace za podpory automatizovaných externích defibrilátorů pak vznikl na katedře urgentní medicíny a medicíny katastrof.

Na začátku jsme museli překonat malý zájem našich lektorů stát se autory textů e-kurzů. Malý zájem pramenil, jak jsme postupně zjišťovali, např. z nízké apetence a ochoty učit se něčemu novému, protože příprava prezenčního kurzu se diametrálně liší od přípravy kurzu elektronického.

Obavy z nedostatku dovedností v oblasti využívání informačních technologií byly hned na druhé místě.

Mimoto jsme se na našich katedrách setkávali se značným skepticismem vůči e-learningu obecně, natož měl-li li být součástí postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Lektoři zpochybňovali využitelnost e-learningu ve výuce lékařů. Bylo nutné zorganizovat několik interních seminářů a seznámit je s různými projekty jak ze zahraničí, tak i z tuzemska, realizovanými komerčními subjekty ale i na půdě univerzit, abychom nejen e-learning demytizovali, ale i ukázali cestu „jak na to“. Mnohé také přesvědčilo dokončení a podoba prvního e-kurzu Onemocnění jícnu.

Další obavy plynuly z nejasností ohledně hodnocení autorů e-kurzů, především co se týče ocenění, jakému se dostává konkrétně např. autorům odborných článků a knih. Credentialismus, který jsme detekovali u studujících, se tedy objevil i u potenciálních autorů. V žádném případě to ani u jedné skupiny nemůžeme považovat za něco pejorativního, ale naopak za logický důsledek již zmiňovaného tlaku trhu práce, budování kariéry a získávání odborné prestiže, tzn. za odraz reality dneška.

Zavádět nové věci do již zaběhnuté praxe je vždy obtížné a setkává se s nepochopením, nedůvěrou a někdy i potřebou záměr zhatit. Vývoj však nelze zastavit a i zjištění, že něco nefunguje dle očekávání a nakonec se neosvědčí, je cenným přínosem. Není hned možné podléhat skepsi, ale snažit se vymyslet vhodnější řešení.

V současné době se na našich katedrách připravují další e-kurzy tak, aby vznikl katalog s jejich základní nabídkou. Probíhají poslední přípravy na reálný provoz na skutečných studentech. Doufáme, že se nám podaří připravit zajímavou nabídku vzdělávacích aktivit a služby, které ocení. Studium se tak určitě zefektivní a přinese našim studentům více času na jejich rodiny a volnočasové aktivity. Věříme, že si tuto formu vzdělávání oblíbí a napříště ji budou v našem katalogu opět vyhledávat.

Barešová, A. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Ing. Zdenka Vostrovská, CSc.- VOX nakladatelství, 2003.

Bednaříková, I. Distanční a kombinované studium aneb konec „dálkového“ studia v českých vysokých školách? Sborník příspěvků III. národní konference Distanční vzdělávání v České republice. Praha: Centrum pro studium vysokého školství a Národní vzdělávací fond, 2004.

DEL 2003. I. a II. díl sborníku příspěvků z konference Developments in e-Learning 2003. Praha: ČVUT, 2003.

Distanční vzdělávání v České republice – současnost a budoucnost. Sborník příspěvků. Praha: Centrum pro studium vysokého školství a Národní centrum distančního vzdělávání, 1999.

E-learning 2004. Sborník příspěvků 4. ročníku odborné konference o rozvoji e-learningu v ČR. Praha: ECON publishing, s.r.o., 2004

Guidelines on the Quality Assurance of Distance Learning. Quality Assurance Agency for Higher Education, 1999.

Hall, B. FAQs About E-learning. [online] [cit. 2003] Dostupné na www:http://www.brandon-hall.com/brandon-hall/.

Průcha, J. Jak psát učební texty pro distanční studium. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava a NCDiV, 2003.

Průcha, J.; Míka L. Distanční studium v otázkách (Průvodce studujících a zájemců o studium). Praha: Centrum pro studium vysokého školství a Národní centrum distančního vzdělávání, 1999.

Průcha J.; Míka L. Glosář distančního vzdělávání (DiV). Praha: Národní centrum distančního vzdělávání/CSVŠ, 1998.

Základy online výuky a eLearning. Podklad k panelové diskusi na téma Metodologie implementace eLearning a distančního vzdělávání na konferenci BELCOM´02. Praha: CESNET a ČVUT, 2002.

Zlámalová, H. (2004) Činnost tutora v distančním studiu. Předneseno na Semináři pro tutory v Praze, Česká republika. 12-13/02/2004.

Zlámalová, H. Příručka pro tutory distančního vzdělávání. Praha: Centrum pro studium vysokého školství a Národní centrum distančního vzdělávání, 2003.

(odborný asistent Kabinetu metodiky vzdělávání Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze)