Rodina a její vliv na prevalenci kuřáctví a pití alkoholu u dětí

 

Ing. MUDr. Markéta Kastnerová

 

Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví,

 Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,

vedoucí katedry veřejného a sociálního zdravotnictví: doc. MUDr. Vladimír Vurm, CSc.

 

Souhrn

Jedním z hlavních úkolů, který je v různých podobách zdůrazňován v několika cílech světového i národního programu Zdraví 21, je vytvářet podmínky, které přispějí k tomu, aby se děti a dospívající mládež staly způsobilejší ke zdravému životu a získaly schopnost dělat zdravější rozhodnutí ve prospěch svého zdraví. Významnou roli při vytváření podmínek pro zdravý vývoj dítěte hraje rodina. Rodina je jedním z nejdůležitějších faktorů vnějšího prostředí ovlivňujících rizikové chování dětí a je významným ochranným faktorem v prevenci sociálně patologických jevů. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak kouření a pití alkoholu souvisí s rodinným prostředím u dětí na základních školách Jihočeského kraje. Základní soubor tvoří žáci základních škol Jihočeského kraje 4. – 9. tříd ve věkové kategorii 10 – 16 let. V rámci rodinného prostředí byl sledován vztah k rodičům a struktura rodiny. Výzkum prokázal souvislost mezi rodinným prostředím a kouřením a pitím alkoholu u dětí.

 

Klíčová slova

kouření, alkohol, děti, rodina

 

Úvod

Jedním z hlavních úkolů, který je v různých podobách zdůrazňován v několika cílech světového i národního programu Zdraví 21, je vytvářet podmínky, které přispějí k tomu, aby se děti a dospívající mládež staly způsobilejší ke zdravému životu a získaly schopnost dělat zdravější rozhodnutí ve prospěch svého zdraví. Významnou roli při vytváření podmínek pro zdravý vývoj dítěte hraje rodina, ale nezanedbatelný význam má škola a chování skupin vrstevníků. Rodina je jedním z nejdůležitějších faktorů vnějšího prostředí ovlivňujících rizikové chování dětí a je významným ochranným faktorem v prevenci sociálně patologických jevů (Csémy a kol., 2005).

 

Rodina a její vliv na děti

Rodiče dělají to nejlepší, co umí, aby ze svých dětí vychovali zdravé a odpovědné dospělé. Přesto občas dělají chyby. Někdy dokonce velké chyby. Všichni víme, že kouřit a pít alkohol během těhotenství není dobré. Ale nad to není dobré kouřit a pít alkohol ani ve chvíli, kdy jsme se stali rodiči. Rodiče se snaží svým dětem zajistit dobré a zdravé jídlo, bezpečný domov, čistý oděv. Děti ale mimo to potřebují každý den – alespoň na chvilku – i plnou pozornost svých rodičů. Novorozenci potřebují, aby na ně rodiče mluvili. Když pohybují ústy a do široka otevírají oči, dávají tím rodičům najevo, že chtějí, aby na jejich dětskou řeč někdo reagoval. Batolata potřebují jednotné a stálé vedení. Potřebují vědět, že to, co rodiče říkají, také tak myslí. Předškolní děti si potřebují s rodiči hrát a ptát se jich. Chtějí s rodiči mluvit. Školáci se potřebují učit o tom, co je správné, z chyb. Učí se tím, že s rodiči hovoří a dívají se, co dělají. Dospívající potřebují stálou a jasnou podporu – ať už mají úspěch, nebo selhali. Děti se naučí více z toho, co rodiče dělají, než z toho, co říkají, a proto by rodiče měli s kouřením a alkoholem zacházet tak, jak si přejí, aby zacházely jejich děti (Nešpor, Csémy, 2002). Ke kouření a k alkoholu by měli přistupovat jako k návykové látce, která má svá nemalá rizika, zvlášť v přítomnosti dětí (Kalina a kol., 2003). Při rodinných oslavách by neměli dětem nalévat do skleniček alkohol. Měli by se nebát se svými dětmi o kouření a alkoholu hovořit, děti často ví víc, než si myslíme. Rodiče by se měli snažit o to, aby dítě mělo dobře vyplněný volný čas. Pokud rodiče kouří, pijí, nebo pokud berou drogy, může se velmi snadno stát, že si prostě nevšimnou, co jejich dítě potřebuje. Pod vlivem alkoholu a drog uvažují rodiče jinak než obvykle. Někdy zapomínají. Nejsou pro své děti  „emocionálně dostupní“. Emocionální dostupnost je stav, kdy věnujeme svou plnou pozornost druhému člověku; přerušíme svou stávající činnost a jsme k dispozici druhému; když děti mluví, posloucháme;  odpovídáme dětem  s láskou a zájmem; vnímáme pocity dětí a odpovídáme na ně; doopravdy se o děti zajímáme. Prostřednictvím našich reakcí druhý člověk pozná, zda jsme fyzicky, duševně, emocionálně dostupní. Jsme-li svým dětem emocionálně dostupní, prospívají. Děti s takovými rodiči rostou a dospívají ve zdravé a fungující lidi. Rodiče, kteří pijí nebo berou drogy, emocionálně dostupní být nemohou (Černý, 2005).

Rodina má pro vývoj dítěte, formování jeho somatického, psychického  i sociálního zdraví rozhodující význam. Rodina není uzavřená, statická jednotka, ale dynamický systém, který je ovlivňován jak sociálním, kulturním a historickým vývojem společnosti, tak životními podmínkami, ve kterých se nachází (Matoušek, Kroftová, 1998). Řada autorů upozorňuje na fakt, že v průběhu 20. století se významně mění struktura rodiny, ubývá tradičních rodinných vazeb a přibývá dětí v péči volně žijících dvojic nebo pouze jednoho dospělého (Koukolík, Drtinová, 1996). Výsledky těchto sociálních změn mění vztahy mezi dětmi a dospělými a přinášejí nová rizika negativního ovlivňování zdravého vývoje dětí a mládeže. Jisté problémy s komunikací souvisí s vývojovými změnami v dospívání. Celková nejistota, emoční nevyrovnanost    v období puberty často přispívají k vytvoření překážek v jednání s dospělými osobami (Vágnerová, 1997).

 

Metoda a cíl výzkumu

Cílem výzkumu bylo zjistit, jak kouření a pití alkoholu souvisí s rodinným prostředím   u dětí na základních školách Jihočeského kraje. Základní soubor tvoří žáci základních škol Jihočeského kraje 4. – 9. tříd ve věkové kategorii 10 – 16 let. Zpracováno bylo 2650 dotazníků, které reprezentují výpovědi 7,2 %  populační skupiny deseti- až šestnáctiletých základních škol Jihočeského kraje. Ve vzorku jsou zhruba paritně zastoupeny dívky (50,3 %) a chlapci (49,7 %).  Z hlediska věkového složení bylo v základním souboru zastoupeno 9,4 % (249)  desetiletých dětí, 14,9 % (394) jedenáctiletých dětí, 15,9 % (422) dvanáctiletých, 17,1 % (455) třináctiletých, 16,7 % (443) čtrnáctiletých, 18,0 % (478) patnáctiletých a 7,9 % (209) šestnáctiletých dětí. Pro primární sběr dat byla použita metoda dotazování, technika ve třídě vyplňovaného a sbíraného dotazníku. Celkem bylo  rozdáno 3000 dotazníků,  nazpět se  vrátilo 2764 dotazníků. Návratnost tedy činila 92,1 %. Při zpracování výsledků bylo nutné 114 dotazníků vyřadit, protože nebyly úplně vyplněny. Do výzkumu tedy bylo zahrnuto celkem vyplněných 2650 dotazníků. Získaná data byla statisticky zpracována pomocí programu SPSS. Data byla vyhodnocena pomocí  χ2 testu. V rámci rodinného prostředí byl sledován vztah k rodičům a struktura rodiny.

 

Výsledky

 

Tab. 1: Kouření za život podle vztahu k rodičům

 

 

nekuřák

experimen- tátor

kuřák

statistická významnost  (χ2)

1. nejlepší vztah – k oběma rodičům velmi dobrý

abs. čísla

711

453

258

p < 0,018

 

%

50

31,9

18,1

 

k jednomu rodiči velmi dobrý,              k druhému dobrý

abs. čísla

264

165

135

 

 

%

46,8

29,3

23,9

 

k oběma rodičům dobrý, nebo k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

215

125

85

 

 

%

50,6

29,4

20

 

k jednomu rodiči dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

59

57

33

 

 

%

39,6

38,3

22,1

 

5 - nejhorší vztah – k oběma  ne moc dobrý nebo velmi špatný, k jednomu ne moc dobrý a k druhému velmi špatný

abs. čísla

38

20

23

 

 

%

46,9

24,7

28,4

 

 

Graf 1

 

 

Tab. 2: Kouření během posledních 30 dnů podle vztahu k rodičům

 

 

aktuální nekuřák

příležitostný kuřák

pravidelný kuřák

statistická významnost  (χ2)

1. nejlepší vztah – k oběma rodičům velmi dobrý

abs. čísla

1122

143

157

p < 0,018

 

%

78,9

10,1

11

 

k jednomu rodiči velmi dobrý, k druhému dobrý

abs. čísla

437

64

63

 

 

%

77,5

11,3

11,2

 

k oběma rodičům dobrý, nebo k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

323

50

52

 

 

%

76

11,8

12,2

 

k jednomu rodiči dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

107

20

22

 

 

%

71,8

13,4

14,8

 

5 nejhorší vztah – k oběma rodičům ne moc dobrý nebo velmi špatný nebo k jednomu ne moc dobrý a k druhému velmi špatný

abs. čísla

55

6

20

 

 

%

67,9

7,4

24,7

 

 

 

 

Tab. 3: Vztah k rodičům a pití alkoholu za život

 

 

abstinent

konzu-ment

statistická významnost (χ2)

1. nejlepší vztah –  velmi dobrý

abs. čísla

254

1168

p < 0,013

 

%

17,9

82,1

 

k jednomu rodiči velmi dobrý, k druhému dobrý

abs. čísla

75

489

 

 

%

13,3

86,7

 

k oběma dobrý,  k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

56

369

 

 

%

13,2

86,8

 

k jednomu rodiči dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

16

133

 

 

%

10,7

89,3

 

5 - nejhorší vztah -  oba ne moc dobrý nebo velmi špatný, jeden ne moc dobrý, druhý velmi špatný

abs. čísla

11

70

 

 

%

13,6

86,4

 

 

 

Tab. 4: Vztah k rodičům a pití alkoholu během posledních 30 dnů

 

 

aktuální abstinent

příleži-tostné pití

pravidelné pití

statistická významnost  (χ2)

1. nejlepší – velmi dobrý

abs. čísla

660

476

286

p < 0,036

 

%

46,4

33,5

20,1

 

k jednomu rodiči velmi dobrý, k druhému dobrý

abs. čísla

247

188

129

 

 

%

43,8

33,3

22,9

 

k oběma dobrý, k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

163

161

101

 

 

%

38,4

37,9

23,8

 

k jednomu dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

51

58

40

 

 

%

34,2

38,9

26,8

 

5. Nejhorší vztah – oba  ne moc dobrý nebo velmi špatný, jeden ne moc dobrý a druhý velmi špatný

abs. čísla

32

29

20

 

 

%

39,5

35,8

24,7

 

 

 

 

Graf 2

 

 

Tab. 5: Vztah k rodičům a opilost za život

 

 

ne

ano

statistická významnost  (χ2)

1.- nejlepší vztah – k oběma rodičům velmi dobrý

abs. čísla

860

562

p < 0,004

 

%

60,5

39,5

 

k jednomu rodiči velmi dobrý, k druhému dobrý

abs. čísla

306

258

 

 

%

54,3

45,7

 

k oběma rodičům dobrý, nebo k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla.

222

203

 

 

%

52,2

47,8

 

k jednomu rodiči dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla.

80

69

 

 

%

53,7

46,3

 

5. -nejhorší vztah – k oběma rodičům ne moc dobrý nebo velmi špatný nebo k jednomu ne moc dobrý a k druhému velmi špatný

abs. čísla

40

41

 

 

%

49,4

50,6

 

 

Tab. 6: Vztah k rodičům a opilost během posledních 30 dnů

 

 

ne

příležitostná

častá

statistická významnost  (χ2)

1. nejlepší vztah – k oběma velmi dobrý

abs. čísla

1142

245

35

p < 0,039

 

%

80,3

17,2

2,5

 

k jednomu rodiči velmi dobrý, k druhému dobrý

abs. čísla

452

99

13

 

 

%

80,1

17,6

2,3

 

k oběma dobrý, nebo k jednomu velmi dobrý a k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

328

76

21

 

 

%

77,2

17,9

4,9

 

k jednomu rodiči dobrý, k druhému ne moc dobrý

abs. čísla

110

29

10

 

 

%

73,8

19,5

6,7

 

5. - nejhorší vztah – k oběma ne moc dobrý nebo velmi špatný nebo k jednomu ne moc dobrý a k druhému velmi špatný

abs. čísla

62

17

2

 

 

%

76,5

21

2,5

 

 

 

Graf  3

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tab. 7: Vztah struktury rodiny a kouření u dětí za život

 

 

nekuřák

experimentátor

kuřák

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

918

586

330

p< 0,002

 

%

50,1

32,0

18,0

 

rekonstruovaná

abs.čísla

164

113

89

 

 

%

44,8

30,9

24,3

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

187

118

103

 

 

%

45,8

28,9

25,2

 

ostatní

abs. čísla

23

7

12

 

 

%

54,8

16,7

28,6

 

 

Tab. 8: Vztah struktury rodiny a kouření u dětí během posledních 30 dnů

 

 

aktuální nekuřák

příležitostný kuřák

pravidelný kuřák

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

1447

193

194

p < 0,029

 

%

78,9

10,5

10,6

 

rekonstruovaná

abs.čísla

274

35

57

 

 

%

74,9

9,6

15,6

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

300

52

56

 

 

%

73,5

12,7

13,7

 

ostatní

abs. čísla

31

3

8

 

 

%

73,8

7,1

19,0

 

 

 

Tab. 9: Vztah struktury rodiny a pití alkoholu u dětí za život

 

 

abstinent

konzument

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

287

1547

p < 0,03

 

%

15,6

84,4

 

rekonstruovaná

abs.čísla

70

296

 

 

%

19,1

80,9

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

54

354

 

 

%

13,2

86,8

 

ostatní

abs. čísla

2

40

 

 

%

4,8

95,2

 

 

Graf 4

 

Tab. 10: Vztah struktury rodiny a pití alkoholu během posledních 30 dnů

 

 

aktuální abstinent

příležitostné pití

pravidelné pití

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

794

673

367

p < 0,001

 

%

43,3

36,7

20,0

 

rekonstruo-vaná

abs.čísla

164

111

91

 

 

%

44,8

30,3

24,9

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

188

115

105

 

 

%

46,1

28,2

25,7

 

ostatní

abs. čísla

11

18

13

 

 

%

26,2

42,9

31,0

 

                   Tab. 11: Vztah struktury rodiny a opilosti za život

 

 

ne

ano

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

1055

779

p < 0,003

 

%

57,5

42,5

 

rekonstruovaná

abs.čísla

211

155

 

 

%

57,7

42,3

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

234

174

 

 

%

57,4

42,6

 

ostatní

abs. čísla

12

30

 

 

%

28,6

71,4

 

 

 

Tab. 12: Vztah struktury rodiny a opilosti během posledních 30 dnů

 

 

ne

příležitostná

častá

statistická významnost  (χ2)

úplná

abs. čísla

1481

304

49

p = 0,000

 

%

80,8

16,6

2,7

 

rekonstruovaná

abs.čísla

276

72

18

 

 

%

75,4

19,7

4,9

 

jeden rodič - vlastní

abs.čísla

322

76

10

 

 

%

78,9

18,6

2,5

 

ostatní

abs. čísla

22

15

5

 

 

%

52,4

35,7

11,9

 

 

 

Diskuse

Sledováno bylo kouření a pití alkoholu za život a za poslední měsíc. Jako nekuřáci byli označeni dotazovaní, kteří v životě nikdy nekouřili. Experimentátoři kouřili 1-5x za život, kuřáci kouřili 5x a častěji za život. Příležitostní kuřáci byli ti, kteří kouřili v posledním měsíci s menší než denní frekvencí, pravidelní kuřáci kouřili s denní frekvencí, aktuální nekuřáci v průběhu posledního měsíce vůbec nekouřili. Abstinenti nikdy alkohol v životě nepili. Za příležitostné pití alkoholu bylo označeno pití alkoholu 1-2x měsíčně, za pravidelné pití alkoholu bylo označeno pití 3x a častěji za měsíc. Příležitostná opilost označovala opití se 1-2x za měsíc, častá opilost 3x a více měsíčně. Můžeme pozorovat, že se zlepšujícím se vztahem k rodičům mají dětí menší zkušenosti s kouřením za život a zároveň se také se zlepšujícím se vztahem k rodičům vyskytuje méně pravidelných kuřáků (mezi dětmi, které mají velmi dobrý vztah k rodičům, je      11 % pravidelných kuřáků, zatímco u dětí  s ne moc dobrým a špatným vztahem je 24,7 % pravidelných kuřáků) (tab. 1, 2, graf 1). Totéž se ukázalo i u pití alkoholu (tab. 3, 4, 5, 6, graf 2). Mezi dětmi s velmi dobrým vztahem k rodičům se nikdy neopilo 60,5 % dětí,   zatímco  u dětí  s ne moc dobrým a špatným vztahem se nikdy neopilo 49,4 % dětí. Vliv vztahu k rodičům na kouření a pití alkoholu je statisticky významný. Rodiny dětí byly rozděleny do čtyř skupin. V první jsou děti s úplnou rodinou, které žijí s oběma biologickými rodiči. Ve druhé jsou děti, které mají jednoho biologického a jednoho nevlastního rodiče, tedy rodiny rekonstruované,  ve třetí děti, které žijí pouze s jedním rodičem (vlastním), ve čtvrté skupině „ostatní“ děti, které žijí s nevlastním rodičem, prarodiči atd. Mezi formální strukturou rodiny, v níž dítě vyrůstá, a jeho kouřením existuje vztah, který nasvědčuje tomu, že nejvyšší výskyt nekuřáků a nejnižší výskyt kuřáků je u dětí, které vyrůstají v úplné rodině s oběma vlastními rodiči (tab. 7, graf 3). U dětí s jedním vlastním rodičem je výskyt kuřáků vyšší – 25,2 % oproti 18 % u dětí z úplných rodin. Taktéž v rodinách rekonstruovaných je výskyt kuřáků vyšší – 24,3 % (nejčastěji jde o rodinu, kde se o děti stará vlastní matka a nevlastní otec).  Nejvyšší výskyt kuřáků – 28,6 % je z rodin „ostatních“, což se týká dětí, které nemají  ani jednoho vlastního rodiče. Tyto rodiny jsou ve vzorku zastoupeny marginálně. Taktéž v případě aktuálního kuřáctví během posledního měsíce je kuřáctví v neúplných a rekonstruovaných rodinách více rozšířené (tab. 8). Počet příležitostných kuřáků činí u dětí s jedním vlastním rodičem 13,7 % , v rodinách rekonstruovaných – 15,6 % a nejvíce pravidelných kuřáků je opět    z rodin „ostatních“ - 19 % oproti 10,6 % u dětí z úplných rodin. V úplných rodinách pije pravidelně alkoholické nápoje 20 % dětí, mezi dětmi s jedním vlastním rodičem 25,7 %, z rekonstruovaných rodin 24,9 % dětí a z rodin „ostatních“ 31 % (tab.  10, graf 4). Jednou a více měsíčně se opíjí 19,3 % dětí z úplných rodin, 21,1 % dětí s jedním vlastním rodičem, 24,6 % dětí z rekonstruovaných rodin a 47,6 % z rodin „ostatních“ (tab. 12). Vliv formální struktury rodiny na kouření a pití alkoholu je statisticky vlivný.

 

Závěr

Výzkum prokázal souvislost mezi rodinným prostředím a kouřením a pitím alkoholu u dětí. Se zlepšujícím se vztahem k rodičům se snižuje prevalence kuřáctví a pití alkoholu u dětí. Také děti, které žijí v úplné rodině, méně kouří a pijí alkohol. Prevalence rizikového chování u dětí je ovlivňována třemi faktory: vlastnostmi a schopnostmi jedince, vlivem prostředí a v případě závislosti pak také vlastnostmi látky samotné. Rodina je jedním z nejdůležitějších faktorů vnějšího prostředí ovlivňujících rizikové chování dětí a je významným ochranným faktorem v prevenci sociálně patologických jevů. Vzhledem k tomu, že dětská populace patří k nejvíce ohrožené sociálně patologickými jevy, by měla být většina preventivních programů cílena právě na tuto populační skupinu. Důležitá je proto výchova ke zdravému způsobu života, zejména ve školách a školských zařízeních, nejčastěji formou primární prevence, která zasahuje jedince před rozvinutím různých specifických poruch. Podle některých autorů jsou právě pro-drogové postoje, chybné vnímání škodlivosti drog a nízká informovanost o drogách považovány za jedny z rizikových faktorů užívání legálních drog. Proti-drogové postoje, správné vnímání škodlivosti drog a vysoká informovanost jsou potom považovány za protektivní faktory. Rodina a škola jsou místa, na něž by se každá preventivní iniciativa měla primárně orientovat. 

 

Literatura:

  1. Csémy, L. et al. Životní styl a zdraví českých školáků. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2005, s. 139, ISBN 80-85121-94-8.

  2. Černý, M.: Drogy, alkohol a rodičovství, 1. vyd., Brno: Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2005.

  3. Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti II. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Úřad vlády Praha, s. 343, 2003, ISBN 80-86734-05-6.

  4. Koukolík, F., Drtinová, J.: Vzpoura deprivantů. Praha: Portál, 1996, s. 303, ISBN 80-901776-8-9.

  5. Matoušek, O., Kroftová, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998, s. 335, ISBN 80-7178-226-2.

  6. Nešpor, K., Csémy, L.: Průchozí drogy. Co by měli vědět rodiče a další dospělí, kteří se starají o děti a dospívající, 1. vyd., Praha: Fortuna, s. 28, 2002, ISBN 80-7071-198-1.

  7. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie 1. Praha: Karolinum, 2005, s. 467, ISBN 80-246-0956-8.

Adresa autora:

Ing. MUDr. Markéta Kastnerová

Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví,

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,

 

Adresa pro korespondenci:

Plzeňská 20, České Budějovice 370 04, Česká republika, marketa.kastnerova@gmail.com