Euthanasie a asistovaná sebevražda –
příklady Belgie a Nizozemí
Mgr. Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, LL.M.
Euthanasie a pomoc při sebevraždě – vymezení pojmů
Aktivní euthanasií se rozumí jednání v úmyslu na žádost osoby, která trpí
vážnou a nevyléčitelnou nemocí, kterým je přímo této osobě způsobena smrt.
Pasivní euthanasií se rozumí jednání, kterým je smrtelně nemocné osobě
přerušena nebo neaplikována léčba, kterou by byl této osobě prodloužen život.
Nepřímou euthanasií se rozumí podání utišujících léků smrtelně nemocnému
pacientovi, který má v dohledné době zemřít, které mají jako vedlejší účinek,
předvídatelný ale nezamýšlený, urychlení jeho smrti.
Pomocí při sebevraždě (asistovaná sebevražda) se rozumí poskytnutí
prostředků na žádost jiné osoby s jejichž pomocí si tato osoba způsobí smrt.
Právní úprava v Belgii a v Nizozemí
Belgie
Euthanasie a asistovaná sebevražda
Euthanasie byla v Belgii legalizována v roce 2002, zákonem o euthanasii ze dne
16. května 2002 (dále jen „zákon“), který nabyl účinnosti dne 20.září 2002. V
článku 2 zákona je euthanasie definována jako úmyslné ukončení života osoby na
její vlastní žádost jinou osobou. Zákon přiznává pacientům právo žádat o
euthanasii předem pro případ, že by v budoucnu nebyli schopni vyjádřit svoji
vůli. Zákon rovněž zaručuje právní ochranu lékařům, kteří provádějí euthanasii
na žádost svých pacientů. Trestní odpovědnost lékařů není dána za předpokladu,
že byly dodrženy určité hmotněprávní a procesní podmínky stanovené zákonem. V
opačném případě je provedení euthanasie postižitelné podle ustanovení článků
393, 394 a 397 trestního zákona, které upravují trestné činy vraždy a otravy.
Na rozdíl od euthanasie, asistovaná sebevražda je v Belgii vždy trestným činem.
Asistovaná sebevražda je kvalifikována jako neposkytnutí pomoci osobě v
nebezpečí podle čl. 422 trestního zákona.
Zákonné podmínky pro vykonání euthanasie
Podle čl. 3 odst. 1 zákona lékař, který provedl euthanasii, není trestně
odpovědný, pokud splnil podmínky a postupy stanovené zákonem. Hmotněprávní
podmínky, které musí lékař dodržet jsou následující:
pacient musí být „způsobilý a vědomý“,
pacient musí vyjádřit svoji žádost způsobem „dobrovolným, náležitě zváženým a opakovaným“ a bez jakéhokoliv nátlaku,
pacient se musí nacházet „v situaci, kdy jeho zdravotní stav je beznadějný, a kdy se nachází ve stavu neustálého a neúnosného utrpení fyzického nebo psychického, které nemůže být zmírněno, a které je výsledkem nahodilé nebo dlouhodobé závažné a nevyléčitelné nemoci“.
Procesněprávní podmínky, které musí lékař dodržet jsou následující:
žádost pacienta musí být vyhotovena písemně, musí být jím osobně sepsaná, datovaná a podepsaná; v případě, že pacient není schopen psát, žádost vyhotovuje za přítomnosti ošetřujícího lékaře dospělá osoba, kterou si pacient vybere,
žádost musí být založena do zdravotní dokumentace, tak jako dokumenty o následných lékařských úkonech provedených lékařem; pacient může vzít svoji žádost kdykoliv zpět, v takovém případě je žádost ze zdravotní dokumentace vyňata,
ošetřující lékař musí hovořit s pacientem a informovat jej o jeho zdravotním stavu a o předpokládané délce jeho života, prodiskutovat s pacientem jeho žádost o euthanasii, možné léčebné postupy a utišující léčbu a její účinky; spolu s pacientem musí dospět k závěru, že neexistuje rozumná alternativa pacientovy situace, a že pacientova žádost je naprosto dobrovolná - lékař musí nabýt „přesvědčení, že neexistuje žádné jiné rozumné řešení situace pacienta, a že žádost pacienta je zcela dobrovolná“,
ošetřující lékař musí vést několik hovorů s pacientem „časově přiměřeně oddělené“, aby „se ujistil o trvání fyzického nebo psychického utrpení pacienta a o jeho opakované vůli“,
ošetřující lékař musí konzultovat:
jiného nezávislého lékaře1, specialistu na chorobu/y, kterými pacient trpí, který vyhotoví zprávu, ve které uvede, zda hmotněprávní podmínky ve vztahu ke zdravotnímu stavu pacienta byly dodrženy; ošetřující lékař informuje tohoto lékaře o vážnosti a nevyléčitelnosti nemoci pacienta; konzultovaný lékař přezkoumá lékařské záznamy, vyšetří pacienta a musí být ujištěný, že pacientovo neustálé a neúnosné utrpení fyzické nebo duševní povahy nemůže být zmírněno; konzultovaný lékař vypracuje zprávu o jeho zjištěních,
lékařský tým (pokud pacienta pravidelně ošetřuje lékařský tým, ošetřující lékař musí projednat pacientovu žádost s takovým týmem nebo jeho členy),
osoby blízké, které pacient uvede, pokud je to jeho přání (ošetřující lékař musí být ubezpečený, že pacient měl možnost projednat jeho žádost o euthanasii s osobami, se kterými se chtěl setkat).
Pokud se ošetřující lékař
domnívá, že je zřejmé, že pacient v blízké budoucnosti nezemře, zákon mu ukládá,
aby konzultoval ještě druhého nezávislého lékaře, psychiatra nebo specialistu na
pacientovu chorobu/y. Tento konzultovaný lékař přezkoumá lékařské záznamy,
vyšetří pacienta a musí být ujištěný, že se jedná o neustálé a neúnosné utrpení
pacienta fyzické nebo duševní povahy, které nemůže být zmírněno, a že pacient
učinil dobrovolnou, náležitě zváženou a opakovanou žádost o euthanasii.
Konzultovaný lékař vypracuje zprávu o jeho zjištěních, ve které uvede, zda
lékařské podmínky byly dodrženy, a zda vůle projevená pacientem vykazuje znaky
zákonnosti. Ošetřující lékař informuje pacienta o výsledcích takové konzultace.
V takových případech musí být dodržena lhůta alespoň jednoho měsíce mezi podáním
žádosti o euthanasii a jejím vykonáním.
Pacientova žádost
Pacientova žádost musí být písemná. Musí být sepsána, datována a podepsána
pacientem. Pokud toho není pacient schopen, žádost je sepsána osobou stanovenou
pacientem. Tato osoba musí být dospělá a nesmí mít žádný materiální zájem na
smrti pacienta. Tato osoba uvede, že pacient není schopen formulovat vlastní
žádost v písemné podobě a uvede důvody. Žádost je sepisována za přítomnosti
lékaře, jehož jméno je uvedeno v žádosti, a musí být připojena ke zdravotní
dokumentaci. Pacient může vzít kdykoliv svoji žádost zpět. V takovém případě je
žádost odstraněna ze zdravotní dokumentace a vrácena pacientovi.Veškeré žádosti
učiněné pacientem a lékařské úkony provedené ošetřujícím lékařem, včetně jejich
výsledků a zpráv od konzultovaných lékařů, jsou pravidelně vkládány do
pacientovy zdravotní dokumentace. Je nutno podotknout, že lékař nemá povinnost
euthanasii provést, slovy zákona „nemůže být nucen provést euthanasii“, i když
je o ní pacientem požádán.
Žádosti učiněné předem - prohlášení vůle v předstihu
Zákon umožňuje lékařům provádět euthanasii také těm osobám, které se nacházejí
ve stavu, kdy nejsou nadále schopny vyjádřit svoji vůli, za předpokladu, že
svoji vůli k provedení euthanasie vyjádřily v prohlášení učiněným předtím než se
do takového stavu dostaly. V prohlášení vůle pacient vyjadřuje při plném vědomí
svoji volbu podstoupit euthanasii v případě, že by v budoucnu trpěl
nevyléčitelnou nemocí a byl ve stavu nezvratitelného bezvědomí. V prohlášení
vůle pacient dává lékařovi svolení k vykonání euthanasie. Lékař musí být ujištěn,
že pacient trpí vážnou a nevyléčitelnou nemocí, že není při vědomí, a že jeho
zdravotní stav je nevratný s ohledem k současnému stavu lékařské vědy.
Ve svém prohlášení může pacient uvést jednu nebo více důvěrných plnoletých osob,
v pořadí podle preference, které by informovaly ošetřujícího lékaře o pacientově
vůli, a které by poté co pacient ztratí schopnost vyjádřit svoji vůli rozhodly
místo něho. Pacientův ošetřující lékař, konzultovaný lékař a členové
ošetřujícího lékařského týmu nemohou být uvedeni jako důvěrné osoby.
Prohlášení vůle musí být písemné a může být sepsáno kdykoliv. Musí být sepsáno
pacientem za přítomnosti dvou plnoletých svědků, z nichž alespoň jeden nesmí mít
materiální zájem na pacientově smrti. Prohlášení vůle musí být datováno a
podepsáno sepisovatelem, svědky a důvěrnými osobami. Pokud je pacient, který si
přeje sepsat prohlášení vůle, tělesně neschopen sepsat a podepsat pokyn k
postupu, může určit plnoletou osobu, která nemá materiální zájem na jeho smrti,
pro sepsání prohlášení, a to za přítomnosti dvou plnoletých svědků, z nichž
alespoň jeden nemá materiální zájem na smrti pacienta. V takovém prohlášení vůle
musí být uvedeno, že pacient není schopen podpisu a z jakého důvodu. Prohlášení
vůle musí být datováno a podepsáno sepisovatelem, svědky a důvěrnými osobami. K
prohlášení musí být připojeno lékařské osvědčení, které stanoví, že pacient je
permanentně tělesně neschopen sepisu a podpisu prohlášení vůle. Prohlášení vůle
je platné pokud je sepsáno nebo potvrzeno ne více než pět let před tím než
pacient pozbyl schopnost vyjádřit svoji vůli.
Prohlášení vůle může být kdykoliv doplněno nebo vzato zpět. Lékař v takových
případech musí dodržet určité hmotněprávní a procesněprávní podmínky, které se
odlišují od těch, které se aplikují u žádostí o euthanasii učiněných pacienty v
době, kdy jsou podrobeni neúnosnému a trvajícímu fyzickému nebo psychickému
utrpení. Hmotněprávní podmínky, které lékař při výkonu euthanasie na základě
projevu vůle v předstihu musí dodržet jsou následující:
pacient musí trpět „vážnou a nevyléčitelnou nahodilou nebo dlouhotrvající nemocí“,
pacient musí být v bezvědomí,
pacientův zdravotní stav musí být “nevratný s ohledem k současnému stavu lékařské vědy“.
Procesněprávní podmínky, které lékař při výkonu euthanasie na základě projevu vůle v předstihu musí dodržet jsou následující:
konzultovat jiného nezávislého lékaře, specialistu na chorobu/y, kterou pacient trpí, o nevratnosti pacientova zdravotního stavu; konzultovaný lékař se seznámí se zdravotní dokumentací a vyšetří pacienta, poté vypracuje zprávu o jeho zjištěních zda pacientův zdravotní stav je nevratný; pokud prohlášení vůle uvádí důvěrnou osobu, tato musí být informována o výsledcích konzultace ošetřujícím lékařem,
pokud pacienta pravidelně ošetřuje lékařský tým, projednat prohlášení vůle s tímto týmem nebo jeho členy,
pokud je v prohlášení vůle uvedena důvěrná osoba, projednat pacientovo prohlášení vůle s takovou osobou,
pokud je v prohlášení vůle uvedena důvěrná osoba, projednat obsah prohlášení vůle s osobami blízkými pacientovi určenými důvěrnou osobou.
Systematická kontrola a
posteriori provedených euthanasií - Federální komise pro kontrolu a
hodnocení
Lékař, který provedl euthanasii, musí vyplnit registrační formulář, sestavený
Federální komisí pro kontrolu a hodnocení (dále jen „Komise“), a doručit jej
Komisi do čtyř pracovních dnů. V souladu s čl. 6 zákona Komise je složena ze
šestnácti členů, z nichž osm členů jsou lékaři, z nichž alespoň čtyři jsou
profesory na některé z belgických univerzit. Čtyři členové jsou profesoři práva
působící na belgických univerzitách nebo praktičtí právníci. Čtyři členové jsou
odborníci zabývající se problematikou nevyléčitelně nemocných pacientů. Členové
jsou jmenováni na funkční období čtyř let. Členství v Komisi není slučitelné s
postem v zákonodárném orgánu nebo federální a místní exekutivě.
Komise zkoumá registrační formulář postoupený lékařem a do dvou měsíců vydá
rozhodnutí. Komise stanoví, zda euthanasie byla provedena v souladu s podmínkami
a postupem stanovenými v zákoně, a přezkoumává určité údaje o pacientech2.
V případě pochybností si Komise může vyžádat od ošetřujícího lékaře údaje ze
zdravotní dokumentace vztahující se k provedené euthanasii, zejména zprávy z
veškerých konzultací. Ošetřující lékař má povinnost vyžádanou dokumentaci Komisi
poskytnout. Komise vypracovává svá rozhodnutí ve lhůtě dvou měsíců. Pokud
dospěje v rozhodnutí k závěru, dvoutřetinovou většinou hlasů, že podmínky
stanovené zákonem nebyly splněny, postoupí případ státnímu zástupci, místně
příslušnému podle místa, kde pacient zemřel. Rozhodnutí učiněná Komisí jsou
platná pouze pokud je přítomno alespoň dvě třetiny jejích členů.
.
Nizozemí
Euthanasie a asistovaná sebevražda
Nizozemí bylo prvním státem na
světe, který legalizoval euthanasii. Dne 12. dubna 2001 byl schválen zákon o
kontrole ukončení života na žádost a o kontrole asistovaných sebevražd3
(dále jen „zákon“), pozměňující trestní zákon a zákon o pohřebních službách,
který depenalizuje, za určitých podmínek, euthanasii, včetně žádostí o
euthanasii podaných nezletilými. Zákon také výslovně uznává platnost žádostí o
euthanasii učiněných předem, pokud byly učiněny pacienty staršími minimálně 16
let. Zákon nabyl účinnosti dne 1.dubna 2002.
Soudní praxe euthanasii tolerovala již před nabytím účinnosti tohoto zákona, a
to pokud byly dodrženy tzv. požadavky řádné péče. Při dodržení těchto podmínek
lékař, který vykonal euthanasii, nebyl trestně stíhán. Lékař, který stíhán byl,
mohl být zproštěn obžaloby, pokud byla prokázána nezbytnost vykonání euthanasie
s ohledem na vědecky uznaný lékařský posudek a na pravidla lékařské etiky.
Hranice ospravedlnitelné euthanasie byly tedy vyměřeny požadavky řádné péče.
V Nizozemí se pod pojmem euthanasie rozumí lékařský zásah za účelem ukončení
života osoby na její výslovnou žádost. Ukončení života se obvykle provádí v
bydlišti pacienta. Převážná většina (90%) pacientů, kteří žádají o euthanasii,
trpí rakovinou4.
Z vyjádření nizozemské vlády vyplývá, že se vláda nedomnívá, že by zákon byl v
rozporu se závazkem Nizozemí vyplývajícím z mezinárodního práva chránit právo na
život svých občanů před zásahy státu nebo jiných osob (viz. např. čl. 6
Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nebo čl. 2 Evropské
úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod). Podle nizozemské vlády
výkon euthanasie na dobrovolnou žádost pacienta nezakládá úmyslné zbavení života
ve smyslu shora uvedených článků mezinárodních smluv a zákon o kontrole ukončení
života na žádost a o kontrole asistovaných sebevražd není neslučitelný s
mezinárodními smlouvami zaručujícími základní lidská práva.
Zákonné podmínky pro depenalizaci euthanasie a asistované sebevraždy
Zákon pozměnil čl. 293 a 294 trestního zákona, které upravují trestný čin vraždy
na žádost oběti a trestný čin pomoci při sebevraždě. Ke každému ustanovení byl
doplněn druhý odstavec, který stanoví podmínky, které musí lékař dodržet, aby za
vykonání euthanasie nebo pomoci při sebevraždě nebyl trestně odpovědný6.
Euthanasie a asistovaná sebevražda jsou tedy nadále trestnými činy. Lékaři však
nejsou trestně odpovědní, pokud splní dvě zákonné podmínky (viz. čl. 293 odst. 2
a čl. 294 odst. 2 trestního zákona):
- oznámí vykonání euthanasie nebo asistované sebevraždy místně příslušnému
patologovi (v souladu s čl. 7 odst. 2 zákona o pohřebních službách), a
- prokáží, že splnili zákonné požadavky řádné péče.
Nezletilí
Osoby mezi 16 a 18 lety věku mohou podat žádost o vykonání euthanasie nebo
asistované sebevraždy. Rodič nebo jiný zákonný zástupce musí být do
rozhodovacího procesu zahrnut (musí být ztotožněn s rozhodnutím nezletilého),
nevyžaduje se však jeho souhlas. Osoby mezi 12 a 16 lety věku mohou rovněž podat
žádost o vykonání euthanasie nebo asistované sebevraždy. Rodič nebo zákonný
zástupce však musí vyslovit souhlas. Pacient však má právo na euthanasii nebo
asistovanou sebevraždu pouze pokud je lékař přesvědčen, že jeho utrpení je
dlouhotrvající a neúnosné.
Žádosti učiněné předem - prohlášení vůle v předstihu
Zákon umožňuje pacientům ve věku minimálně 16 let seepsta žádost o euthanasii
předem. Musí se jednat o osoby, které se nacházejí ve stavu, kdy již nejsou
schopny vyjádřit svoji vůli, ale u kterých lze předpokládat, že mohly rozumně
posoudit svoji situaci před tím než se do takového stavu dostaly. Takové osoby
mohou předem vypracovat prohlášení, ve kterém se vyjádří, aby jejich život byl
ukončen euthanasií v případě, že nebudou v budoucnu schopny vyjádřit jejich vůli
a jejich fyzické nebo psychické utrpení se stane neúnosným, bez vyhlídky na
zlepšení. Prohlášení vůle má stejné postavení jako žádost o euthanasii a lékař
musí považovat takové prohlášení za shodné s pacientovou vůlí. Obsah žádosti by
lékař měl, pokud možno, konzultovat s pacientem. Pacient tak může objasnit její
obsah a sdělit přesně jeho přání a lékař může pacientovi sdělit podmínky pro
výkon euthanasie na pacientovu písemnou žádost. Zákon uznává jak písemnou tak
ústní formu žádosti o euthanasii. V případech, kdy pacient není schopen vyjádřit
svoji vůli ústně se má za to, že písemná žádost je náležitě zváženou žádostí o
euthanasii.
Povinnost lékaře vyhovět žádosti o euthanasii
Lékař nemá povinnost euthanasii vykonat. Základním principem zákona je, že
pacient nemá absolutní nárok na provedení euthanasie a lékař nemá absolutní
povinnost ji vykonat. Lékař může přistoupit k jejímu výkonu až po uvážení, zda v
daném případě mohou být naplněny zákonné požadavky řádné péče. Pokud lékař
shledá, že požadavky řádné péče nemohou být v daném případě splněny (např.
pacient trpí, ale existuje naděje zlepšení jeho zdravotního stavu) nesmí vyhovět
žádosti o euthanasii, a to bez ohledu na obsah prohlášení vůle.
Zákon nezakazuje lékařům provádět euthanasii osobám, které nejsou občany
Nizozemí. Překážku však představuje nezbytnost blízkého vztahu mezi doktorem a
pacientem. Právní úprava oznamování a hodnocení každého individuálního případu
euthanasie vyžaduje, aby pacient učinil dobrovolnou a náležitě uváženou žádost,
a aby neúnosně trpěl bez vyhlídky zlepšení stavu. Pro to, aby lékař mohl zvážit
zda pacient splňuje tyto podmínky, musí znát pacienta velmi dobře, což
předpokládá, aby pacienta po určitou dobu léčil. Vyhovět žádosti o euthanasii
znamená pro lékaře značnou emoční zátěž. Proto také z tohoto důvodu dlouhodobý
osobní kontakt mezi lékařem a pacientem hraje důležitou roli.
Kritéria řádné péče
Zákon vyžaduje, aby lékař provedl euthanasii nebo asistovanou sebevraždu za
dodržení kritérií řádné péče (viz. kapitola II, čl. 2 odst. 1 zákona). Tento
požadavek dodržení kritérií řádné péče mění trestný čin euthanasie nebo
asistované sebevraždy v lékařský zákrok. V souladu s čl. 2 odst. 1 zákona k
tomu, aby byla dodržena kritéria řádné péče, na které odkazuje čl. 293 odst. 2
trestního zákona, ošetřující lékař musí:
být přesvědčen, že pacient učinil dobrovolnou a náležitě zváženou žádost zemřít,
být přesvědčen, že pacientovo utrpení je neúnosné7 a bez vyhlídky na zlepšení,
informovat pacienta o jeho stavu a o jeho vyhlídkách do budoucna,
spolu s pacientem dospět ke shodnému závěru, že neexistuje jiné rozumné řešení ve světle pacientova zdravotního stavu,
konzultovat alespoň jednoho dalšího nezávislého lékaře8,
ukončit pacientův život s řádnou lékařskou péčí.
Oznamovací procedura
Lékař je povinen informovat místně příslušného patologa o každém případu
něpřirozené smrti. V případě euthanasie a asistované sebevraždy lékař
vypracovává zprávu v předem stanovené formě. Zákon o pohřebních službách
zavazuje lékaře, který provedl ukončení života na žádost nebo který pomáhal při
sebevraždě pacienta, vyplnit formulář za účelem ověření zda dodržel kritéria
řádné péče. Model formuláře, který má podobu dotazníku, je součástí přílohy
prováděcího předpisu (ze dne 6. března 2002) k čl. 9 zákona o pohřebních
službách. Patolog vypracovává zprávu, ve které uvádí, že pacientova smrt nastala
na základě nepřirozené příčiny. Zprávu postupuje státnímu zastupitelství, které
dává souhlas s pohřbem. Obě zprávy se doručují místně příslušné Regionální
komisi pro kontrolu euthanasie spolu s vyjádřením nezávislého lékaře, který byl
konzultován, a s písemným příkazem zemřelého.
Regionální komise pro kontrolu euthanasie
Od 1. listopadu 1998 přezkum provedených euthanasií a asistovaných sebevražd
vykonávají Regionální komise pro kontrolu euthanasie (dále jen „Komise“).
Existuje celkem pět Komisí (pro regiony: Groningen, Friesland a Drenthe;
Overijssel, Gelderland, Utrecht a Flevoland; Severní Holandsko; Jižní Holandsko
a Zeeland; Severní Brabantsko a Limburg). Každá Komise je složena z alespoň
jednoho právního experta, jednoho lékaře a jednoho experta pro etické nebo
filozofické otázky. Předseda a členové každé Komise jsou jmenováni ministrem
spravedlnosti a ministrem zdravotnictví, sociální péče a sportu na funkční
období šesti let (s možností jednoho znovuzvolení).
Komise hodnotí zda při realizaci žádosti o euthanasii nebo asistované sebevraždy
lékař dodržel kritéria řádné péče. Případy jsou posuzovány na základě kritérií
řádné péče stanovených v zákoně (tj. pacient musel učinit dobrovolnou, náležitě
zváženou a naléhavou žádost a musel prožívat neúnosné utrpení bez vyhlídky
zlepšení stavu, a lékař musel konzultovat alespoň jednoho nezávislého lékaře a
ukončit pacientův život s řádnou lékařskou péčí). V případě nutnosti Komise s
lékařem projedná hodnocení jeho výkonu. Komise tak umožňují lékařům nahlédnout
do procesu jejich hodnocení, včetně použitých pracovních metod.
Pokud Komise shledá, že euthanasie byla provedena za dodržení kritérií řádné
péče, případ je uzavřen. V opačném případě Komise případ předkládá státnímu
zástupci, který může zahájit vlastní šetření případu, a dále regionálnímu
inspektorovi zdraví. Státní zástupce spolu s regionálním inspektorem zdraví
zváží další potup proti lékaři, tj. zda bude proti němu zahájeno trestní stíhání.
Komise vypracovává své stanovisko a doručuje jej lékařům ve lhůtě šesti týdnů.
Důkazní břemeno spočívá na státním zástupci, který musí prokázat, že ukončení
života nebylo provedeno za dodržení požadavků řádné péče.
Pro kontrolu jednotnosti posuzování případů jednotlivými Komisemi se jejich
předsedové scházejí na pravidelných zasedáních (minimálně dvakrát ročně) spolu
se zástupci Rady státních zástupců a Inspektorátu zdraví Státního dozorového
úřadu pro veřejné zdraví. Komise předkládají (Ministerstvu spravedlnosti a
Ministerstvu zdravotnictví, sociální péče a sportu) každým rokem k 1. dubnu
společnou výroční zprávu o činnosti za předchozí kalendářní rok, ve které jsou
uvedeny: počet oznámených a prošetřených případů euthanasie a asistovaných
sebevražd, povaha případů, závěry a odůvodnění výborů.
Vysvetlivky:
1Konzultovaný lékař musí být nezávislý, tj. bez vztahu k pacientovi a k ošetřujícímu lékaři, a musí být způsobilý podat odborné stanovisko o předmětné zdravotní poruše. Ošetřující lékař informuje pacienta o výsledcích konzultace s takovým lékařem.
21. pohlaví, místo a datum narození, 2. datum, místo a hodinu úmrtí, 3. zda pacient trpěl vážnou a nevyléčitelnou nemocí nahodilou nebo dlouhotrvající. 4. povahu utrpení, které bylo neustálé a neúnosné, 5. důvody, pro které bylo toto utrpení kvalifikováno jako nezmírnitelné, 6. důvody, které vedly k ujištění, že žádost byla formulována dobrovolně, náležitě uváženě a opakovaně a bez vnějšího nátlaku, 7. zda bylo možno se domnívat, že by ke smrti došlo v krátké době, 8. zda existuje prohlášení vůle, 9. postup lékaře po učiněném prohlášení vůle, 10. kvalifikovanost konzultovaného lékaře nebo lékařů, jejich zprávy a data konzultací, 11. popis osob konzultovaných lékařem a data těchto konzultací, 12. způsob, kterým byla euthanasie vykonána a užité prostředky
3The Termination of Life on Request and Assisted Suicide (Review Procedures) Act.
4Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu Nizozemí (www.minvws.nl).
5Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu Nizozemí (www.minvws.nl/en/themes/euthanasia/default.asp).
6Prvním případem
euthanasie, který řešily nizozemské soudy, byl Eindhoven z roku 1952. Případ se
týkal lékaře, který provedl euthanasii svému bratru, který trpěl pokročilou
tuberkulosou a o euthanasii jej požádal. Lékař namítal, že „bylo pro něj nemožné
a nemohlo se od něj očekávat, že bude ignorovat své svědomí, které jej nutilo k
tomu, aby splnil výslovné přání svého bratra“. Okresní soud jej odsoudil k
jednoletému podmínečnému trestu odnětí svobody.
Jedním z prvních soudních případů pomoci při sebevraždě byl Postma z roku 1973.
Případ se týkal lékařky, která podala své matce smrtelnou injekci morfinu na
její žádost. Okresní soud shledal, že obžalovaná lékařka nesplnila podmínky
akceptované lékařské praxe, jelikož podala matce smrtelnou dávku morfinu s
okamžitým účinkem, než aby jí podávala vzestupné dávky morfinu za účelem
zmírnění jejího utrpení. Lékařka byla shledána vinnou, ale vzhledem k „absolutní
průzračnosti jejího motivu mimo pochybnosti“ byla odsouzena pouze k podmínečnému
týdennímu trestu odnětí svobody.
Dalším případem týkající se asistované sebevraždy byl Wertheim z roku 1981. V
tomto případě paní Wertheim asistovala při sebevraždě 67leté ženy, která trpěla
řadou nemocí duševních i tělesných. Okresní soud shledal, že paní Wertheim
nedodržela podmínky pro legální pomoc při sebevraždě a odsoudil ji k
podmínečnému šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody. Tento případ je významný tím,
že soud stanovil podmínky pro legální asistovanou sebevraždu (fyzické nebo
duševní utrpení musí být neúnosné; utrpení a touha zemřít jsou trvající;
rozhodnutí zemřít je učiněno dobrovolně; postižená osoba byla řádně informována
o jejím zdravotním stavu a možných alternativách; neexistovaly alternativní
způsoby ke zlepšení situace; smrt postižené osoby nezpůsobila ostatním zbytečné
utrpení; rozhodnutí o pomoci při sebevraždě nesmí být učiněno jednou osobou; v
rozhodnutí o pomoci při sebevraždě musí figurovat lékař, který stanoví metodu,
která bude použita; rozhodnutí musí předcházet diskuse o případu s jinými lékaři,
popř. také s psychology nebo se sociálními pracovníky). V návaznosti na tento
případ Výbor státních zástupců rozhodl, že rozhodnutí zda budou aktéři v
případech euthanasie a asistované sebevraždy stíháni by měla být činěna Výborem
státních zástupců, který se při posuzování jednotlivých případů bude řídit
směrnicemi obsaženými v rozsudcích Postma a Wertheim.
7V případě, že pacient trpí duševní nemocí a jeho utrpení není
tělesného charakteru, je obtížné objektivně vyhodnotit zda žádost o euthanasii
je dobrovolná a náležitě zvážená. V takovém případě by se měl ošetřující lékař
poradit s více než s jedním dalším lékařem, z nichž alespoň jeden by měl být
psychiatr. Tito lékaři by měli osobně vyšetřit a vyslechnout pacienta. Lékař
může v takových případech namítat vyšší moc, avšak takový důvod bude posuzován s
velkou rezervou. Většinou státní zastupitelství zahájí trestní řízení a soud
potom rozhodne zda byla námitka vyšší moci odůvodněná.
V roce 1994 byl odsouzen psychiatr ze spáchání asistované sebevraždy na žádost
pacientky, jejíjž utrpení bylo duševního charakteru (rozsudek ve věci Chabot).
Nejvyšší soud konstatoval, že v případech nesomatického utrpení, konzultace s
lékařem-kolegou není postačující, je nutná také konzultace s jiným nezávislým
lékařem. Dr. Chabot sice konzultoval několik odborníků, avšak nezařídil potřebné
prohlídky pacientky. Z toho důvodu byl odsouzen, avšak s ohledem na okolnosti
případu Nejvyšší soud mu neudělil žádný trest. V dubnu 1995 Lékařský kárný
tribunál dospěl ke stejnému závěru a psychiatrovi byl udělena důtka.
8Nezávislým lékařem
se rozumí lékař, který není nijak spojen s ošetřujícím lékařem ani není začleněn
do léčby pacienta. Takový nezávislý lékař musí sám osobně vyšetřit pacienta,
přezkoumat rozvoj nemoci, vyhodnotit zda žádost o euthanasii je jak dobrovolná
tak náležitě zvážená a písemně sdělit své závěry ošetřujícímu lékaři.
V Nizozemí byla vytvořena síť praktických a jiných lékařů vyškolených pro
asistování lékařům, kteří se rozhodují o provedení ukončení života na žádost
pacienta. Lékaři, kteří jsou postaveni před takovéto rozhodnutí by měli
přednostně konzultovat lékaře z této sítě.
Prameny:
Ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu Nizozemí, Euthanasia - the Netherlands’ new rules, „nepublikovaný příspěvek“, Den Haag, 2002.
Stálý výbor pro bioetiku (CDBI) Rady Evropy, Replies to the questionnaire for member states relating to euthanasia, „nepublikovaný příspěvek“, Štrasburk, 2003,
Senát Francouzské republiky, Les documents de travail du Sénat, Étude de législation comparée no. 49, L‘euthanasie, „nepublikovaný příspěvek“, Paris, 1999.
Adresa autora:
Mgr. Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, LL.M.
Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Sněmovní 3, 118 26, Praha, Česká republika
Jméno vedoucího pracovníka: Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D.